7 důvodů, proč tentokrát opravdu zhubnu (a změním životní styl)

Jak už jsem několikrát zmiňovala, pokusů o zhubnutí jsem absolvovala desítky, dost možná přes stovku. Ale přesto jsem teď poprvé přesvědčená, že to už fakt zvládnu a dojdu cíle. Pomalu budu hubnout a budu čím dál zdravější, až se jednou, za pár let, dostanu na zdravou a přijatelnou váhu.

Vím to, protože:

1. Vím mnohem víc o zdravé stravě a o cvičení, než kdykoli předtím. Tápala jsem v tom, kolik kJ vlastně jíst, co jíst, jak často jíst, zda snídat, když to nesnáším a podobně. Teď, po přečtení desítek knih, stovek článků a ještě více diskusí na internetu, do kterých přispívali odborníci, na to mám jasný pohled.

2. Protože vím, že chci žít. To souvisí s depresí, kterou trpím, ale poprvé v životě mám radost ze života a vím, že můžu mít hezkou budoucnost. Dosud jsem jen přežívala a myslela si, že to takové bude už navždy. Nebo spíš že to bude už jen horší. Ale není to tak, chci to změnit a definitivně jsem se rozhodla uzdravit, protože už vím, že to má cenu.
.
3. Protože mám opravdu dobrou motivaci. Doteď to bylo vyhýbat se posměchu, vypadat hezky a nebýt ta divná. Teď chci být zdravá, šťastná a vést dobrý život. Až se mi podaří zhubnout, tak snad i být jiným příkladem... A dobrý život je největší motivace vůbec a já vím, že to tak bude.


4. Protože se mám odkud odrazit. Návrat z blázince je skvělý odrazový můstek. Když si projdete něčím tak náročném, ale obohacujícím, jako je hospitalizace na psychiatrii, prostě nechcete dovolit, aby se stalo, že přijdete o vše, co jste tam získali. Jen blbec by to zahodil a zase zajel do původních kolejí. Já toho hodlám využít na maximum, protože vím, že teď je už vážně čas. Hodně se už změnilo a hodně se i ještě změní. Zažívám teď hodně poprvé - a další poprvé bude to, že poprvé opravdu zhubnu.

5. Chci být výživová poradkyně. Chci jednou pomáhat ostatním zhubnout. Dokud jsem na gymnáziu, chci si udělat výživový kurz, a později studovat obor nutriční terapeut na VŠ. Získat vzdělání a radit lidem. A copak bych to mohla dělat, kdybych sama byla hrošice? Navíc bych jednou chtěla o stravě a hubnutí napsat knihu. Pro motivaci jsem jí dokonce už napsala úvod. A byla by přece šílená škoda to zase zahodit a nevydat, takže hubnu. :)

6. Musím se překonat. Zhubnutí je největší výzva v mém životě, protože jsem na přejídání psychicky závislá. Vystudovat vysokou školu, založit jednou rodinu, najít si byt, najít si práci - to všechno jsou pro mě mnohem jednodušší věci, než zhubnutí, ačkoli se to těm, co s jídlem nemají problém, může jevit divné. Až zhubnu, budu na sebe hrdá, jako bych nemohla být za nic jiného, je to můj nejvyšší a nejtěžší cíl. A já potřebuju zdolávat cíle, jinak bych měla pocit, že nežiju.

7. Protože se začínám mít ráda. Poprvé v životě se mi občas stává, že se podívám do zrcadla a nepřipadám si hnusná. Ne že si připadám hezká, to ne, ale prostě se začínám přijímat a věřím, že ze mě jednou může být opravdu hezká, milá a chytrá bytost. Je to strašně velký posun od sebenenávisti - a já se obávám, že sebenenávist byla jednou z příčin mé tloušťky. Proč bych neničila své tělo, když ho nesnáším a připadá mi odporné? Ale teď se doceňuji, začínám chápat, že jsem stejně plnohodnotný člověk jako ostatní. A s tím začíná i touha o sebe pečovat.

Takže ano. Tentokrát to vyjde.